Web pro lidi, kteří nejdou po vyšlapaných cestách
Rozhovor Tomáše Vaňka s malířem Janem Eipellem TV: Tak první otázka je: jaké vidíš milníky na své cestě k uměleckému výrazu a jaké vidíš milníky v tom, jak se stát umělcem uznaným také společností a do jaké míry se ti to povedlo? JE: To je hodně otázek v jedné otázce, ale v pohodě… Já ve […]
Dnes mi přítelkyně řekla, že máme mrtvý bonsaj. Bylo to ve chvíli, kdy jsem se chystal mu namíchat hnojivo. Prý je mrtvý už nějakou dobu. A tak je to i se vztahy, ne s tím naším, ale možná trochu taky. Lidé si kupují dárky a nosí živou vodu na pohřebiště svých vzpomínek. Snaží se vzkřísit něco, […]
Už pět a půl let nezavadil o ženskou, měl dost práce s dechem už tak, ve čtyřiceti letech mu vykroužila právě graduující neteř otvor do krku. Takový kroužek na deleuzovské dýchání. Proběhlo to doma, neboť pan děkan nesnášel nemocnice. Nesnášel i Deleuze, revoluce, kterou kdysi na univerzitě začal, se mu teď pořádně zajídala. Byl součástí té […]
Když je duše zkroušená nakonec někde vystřelí bolest. Člověk začne mít třeba nějaké zvláštní představy o své výjimečnosti, ve skutečnosti to často bývá úspěšná strategie přežití. Lékaři tomu říkají mánie nebo psychóza, aniž by někomu bylo zvlášť jasné, jaký je v tom vlastně rozdíl. Bolest, kterou pociťoval člověk, než propukly tyto speciální stavy, v nich zpravidla necítí. […]
Tenhle zážitek je hodně mimo a už si ho skoro ani nepamatuju. Vezli mě do Bohnic sanitkou, protože jsem nechtěl komunikovat s vyjednávačem Pošmourným. Chrstnul jsem mu vodu přímo do obličeje a pak mi zkroutili ruce za záda dva skvělí chlapíci z policie ČR. Dobře jsem si se všemi těmito mládenci rozuměl, neměl jsem vůbec v úmyslu se […]
Myslel jsem si o sobě, že jsem Ježíš Kristus Tomáš Vaněk (37) má paranoidní schizofrenii, přesto pracuje a žije tím nejlepším způsobem, jak mu jen nemoc dovolí. V dětství byl svědkem rozvodu rodičů, na vysoké škole měl problémy s pochopením a do Psychiatrické nemocnice v Bohnicích jej policisté odvezli v poutech. Jaké jsi měl dětství? Neměl jsem moc harmonické […]
Katafalk stál tam, kde vždycky, jen jsem nevěděl, co to vlastně je. A Lada mě napomínala, ať jsem pozorný, že to nejlepší teprve přijde. Jenže to nejlepší už přišlo, když jsem si zarazil zrcátko za gumu pantofle. A díval se na její stehna tak trochu zespoda. Byl jsem snad úchyl, ale nemělo to dlouhého trvání, […]
To chce klid, říká Švejk a podobně evidentně smýšlejí i zaměstnanci blázince, když kurtují lidi postižené psychózou k erárním lůžkům. Není čas s nimi prohodit pár přátelských slov, nejsou na to peníze. A lidé, kteří by k tomu měli být povolaní, tedy personál léčebny, se zdráhají uvěřit tomu, že by od nich někdo projevy nadstandardní lidskosti očekával. Jak […]
Vraceli jsme se s Káťou z jedné varšavské zahradní restaurace a míjeli rušnou dopravní spojku. Nebylo téměř slyšet vlastního slova a já z legrace zazpíval nahlas jméno řeckého řečníka, který si kladl kameny do úst, aby přeřval příboj vln. Hérostratos! A pak jsem si uvědomil, že se tento mládenec v dějinách vyznamenal poněkud odlišným způsobem. Zapálil Afroditin chrám v Efesu […]
Slyšel jsem, jak mi v hlavě bije srdce. Ale to bylo ještě na začátku, než se ozvali. Než si mě prověřili. Pak už to bylo mnohem lepší… Když mi Katka říkala, ať se vyléčím, nechtěl jsem jí naslouchat. Mám doma hadrového panáčka, jmenuje se Emil. Ten mi pomáhá. Protože pomalu se táhnout ven je jako táhnout […]
