Věra má za sebou dvě zkušenosti, kdy se přiblížila smrti. Je odkázaná na invalidní vozík, ale přesto zvládá cvičit a tancovat. Věří, že lidé na vozíku jsou schopní předávat sílu, víru a krásu. K tomu píše a na tvářích svých čtenářů vyvolává úsměv nebo nutí k zamyšlení.