RECENZE: kniha Jindřicha Jašíka – Cesta ze schizofrenie

Nikdy jsem se nad schizofrenií nezamyslela způsobem, jakým to dělá Jindřich Jašík ve své knize. V tomto ohledu mi byla četba opravdu přínosná a s mnoha jeho prožitky z jeho osobního příběhu velmi soucítím. V některých kapitolách jsem také mohla spatřit svůj přesný problém a bylo velice zajímavé se dozvědět, jak je možné ho vyřešit s pomocí pouze své vlastní mysli a psychiky.

Tato malá knížka mne zaujala hned na první pohled a to nejen proto, že má tak lákavý název a doporučuje ji i pan doktor Radkin Honzák. Je to hlavně díky unikátní osobní životní zkušenosti se kterou se zrodila. Jindra se po první atace psychózy dostal do nemocnice a byla mu předepsána psychiatrická medikace s nepříjemnými vedlejšími účinky, on se ale rozhodl jít vlastní cestou: uzdravit se i bez pomoci léků. Nejúžasnější je fakt, že se mu to podařilo. Deset let po své první prodělané atace schizofrenie žije spokojený život, obklopen svou vlastní rodinou.

Se čtenářem, kterému v této knize autor tyká a mluví s ním jako s dobrým přítelem, zde sdílí informace o tom, co mu pomohlo na jeho cestě. Tato cesta je fascinující už od jejího začátku. Dozvídáme se o těžké krizi, kterou Jindra prošel a příběh je dokonce doplněn o jeho otištěnou lékařskou zprávu z nemocnice. Navazuje zajímavou myšlenkou a to, že nemocní nejsou pouze jednotliví lidé, kteří se ocitnou na psychiatrii, ale také moderní společnost jako nefungující celek. To, jak zběsilým tempem žijeme, jak veliký psychický tlak zde existuje, orientace na výkon, strach z ostatních, srovnávání se, kolektivní bludy… Kniha rozhodně nezaujímá postoj proti současné psychiatrii ani si nedává za cíl navádět nemocné k vysazení medikace – informuje o alternativních způsobech a možnostech léčby schizofrenie, které již existují a jsou efektivní. Přitom stále mnoho lidí o nich neví. Tak se dozvídáme například o metodě Open dialog nebo o knize Willa Halla, Průvodce bezpečnějším vysazováním psychiatrických léků. Jindra hledá svépomocné psychologické metody, které se dají najít i v každém z nás: odvaha, vědomí, že to lze dokázat a schopnost se zamyslet sám nad sebou jsou klíčové pro zmírnění symptomů nemoci v akutních fázích. Zmíněná srovnávací studie pacientů neužívajících psychofarmaka oproti těm, jenž je užívali, naprosto převrací převládající mínění o léčbě schizofrenie: “neléčení” pacienti si v mnoha ohledech vedli lépe, než ti, kteří dlouhodobě užívali antipsychotika. Je jasné, že nemedikamentózní metody a formy terapie by si zasloužily více pozornosti v moderní psychiatrii. Nicméně autor podotýká, že není nic špatného na tom užívat medikaci, pokud nám to pomáhá a pokud sami nemoc nezvládáme.

Následující dvě části knihy mají jednotlivé kapitoly pojmenovány podle hlavních témat, se kterými se většina schizofreniků potýká, například Recidivní myšlenky, Deprese, Strach, Iluze a halucinace… Každá z těchto kapitol nabízí čtenáři analýzu problému a myšlenkové postoje, s pomocí kterých je možné problém překonat. Navrhuje se postavit ke své schizofrenii s maximální možnou racionalitou, která pomůže se vrátit z iluzorního do reálného světa. Knížka funguje tedy jako jakási příručka nebo průvodce. Průvodce, kterého bych opravdu velmi ráda uvítala při projevech své první psychotické epizody. Bohužel to bylo v roce 2013 a Jindrova kniha ještě nebyla vydána. Podobně jako on jsem se ocitla na uzavřeném oddělení, utlumená léky. Pokud právě prožíváte onemocnění schizofrenního typu a už s jistotou víte, že něco s vámi není v pořádku, doporučuji si tuto malou a velmi čtivě psanou knihu alespoň prolistovat a důkladně se zamyslet nad každým z možných autoterapeutických postupů. Nepochybně velmi zajímavá četba to bude i pro rodinu a přátele nemocného, ale i pracovníky v psychologii a psychiatrii neboť jsou zde popsány subjektivně a do velkých detailů symptomy psychotického onemocnění. V kapitole jménem Vědomost, která uzavírá druhou část, Jindra zmiňuje inspirativní literaturu, se kterou se setkal a která mu pomohla. Shodou náhod to byli autoři, které jsem také četla a které mám ráda: Eckhart Tolle, Don Miguel Ruiz, Louise L. Hay… i kniha Cesta ze schizofrenie od Jindry Jašíka bude vždy patřit k těm, které mi otevřely oči, přinutily mě se zamyslet nad svým životem a dodaly tolik potřebnou odvahu.

V závěru knihy je také doslov, psaný Pjérem la Šézem, který zde cituje Junga (úryvek pojednává o Jungově zkušenosti se schizofrenními pacienty, kteří se uzdravili za pomoci psychologických prostředků) a zamýšlí se nad současnými přístupy v psychiatrii k nemocnému člověku. Podle něj jsou věci jako spiritualita nebo pěstování psychické síly podceňovány i přes svůj velký potenciál. Naopak příliš velká důležitost je věnována farmakoterapii, která nehledá příčiny, ale pouze tlumí symptomy. Pjérův pohled je poněkud alternativní, ale skvěle doplňuje myšlenku knížky, že cesta z nemoci je možná i bez léčiv, i když se jedná z pohledu odborníků o zázrak.