K příslušenství k českému polistopadovému undegroundu jsem přišla jako slepý Dalibor k houslím pár let před koncem milénia a vypadla z něj jako cukrář z kina na podzim 2009. Nepovažuji se ani zdaleka za nějakou expertku, na to jsou povolanější, byla jsem spíše taková ta gruppie kapely, která si říkala Slum, a spřízněné kapely Hery Fotr, jejíž hráči se částečně překrývali. Později z nich vznikla kapelka Herna Bar, ale to už jsem se stala tím cukrářem, jak jsem už byla napsala. I když, kdo tam jednou vlezl, už tam pocitově náleží stále. Do podzemí.