Web pro lidi, kteří nejdou po vyšlapaných cestách

Zatímco čteš tyto řádky, pomalu scházíš na scestí. Myslel bys, že teď se budou dít hrozné věci, ale není to tak úplně pravda. Toto scestí, na kterém my už tak dlouho žijeme, je spíše dobrodružstvím než chybou. Je to objevování nevyšlapaných cest, po kterých šel jen málokterý. Tvoříme komunitu lidí, kteří jsou ve společnosti v menšině, zvlášť když začneme hlásat, že duševní nemoc je jen epizoda stejně jako život sám. Web, na kterém společně pracujeme, jsme nazvali Off the road (Na scestí), podle Kerouacova románu On the road (Na cestě). Necestujeme sice napříč Spojenými státy, ale cestujeme někde uvnitř klikatě napříč životem.

Off the road Zážitek

od autorky Věrka Dumková


 

Nádherný podzim v mé rodné milované  Praze v roce 1988. V Rusku probíhá Perestrojka, ve vzduchu je latentně cítit atmosféra svobody, a já, šílená, se motám  ulicemi Dejvic a všude Tě hledám. Bolku! Už jsem byla na Tvém představení v kulturáku kdesi na Hájích i na Tvé autogramiádě v kavárně Slavia na Národní třídě. Knihu, kterou jsi přednedávnem vydal,  jsem s sebou neměla. Jediný sešitek, který jsem s sebou kromě diáře tahala, byl jídelníček, kam jsem psala, co jsem za den snědla. Jednalo se o jakousi praxi sebekontroly. Když jsem přišla k Tvému stolku, dala jsem Ti jej k podpisu, aniž by mi cokoli docházelo. Ale Tobě se rozšířily zorničky a napsal jsi tam Středa: Polívka. Ty oči se do mých vpily a Ty ses chvíli tiše bavil. Cítila jsem, že probíhá Přijetí a Zasvěcení. Málem jsem omdlela. Pak jsem opět lítala několik dní po ulicích a myslela jen na to, že opustíš Chantalku a vezmeš si mne jako parťačku k sobě na scénu, jako druhého klauna, kterého si budeš cvičit a hýčkat, protože tomu tak mělo odjakživa být…

kontakt@offtheroad.cz

© 2020 Off the road