Zatímco čteš tyto řádky, pomalu scházíš na scestí. Myslel bys, že teď se budou dít hrozné věci, ale není to tak úplně pravda. Toto scestí, na kterém my už tak dlouho žijeme, je spíše dobrodružstvím než chybou. Je to objevování nevyšlapaných cest, po kterých šel jen málokterý. Tvoříme komunitu lidí, kteří jsou ve společnosti v menšině, zvlášť když začneme hlásat, že duševní nemoc je jen epizoda stejně jako život sám. Web, na kterém společně pracujeme, jsme nazvali Off the road (Na scestí), podle Kerouacova románu On the road (Na cestě). Necestujeme sice napříč Spojenými státy, ale cestujeme někde uvnitř klikatě napříč životem.
Pět hodin ráno. Stanice metra I.P. Pavlova. Chodníky jsou mokré a kluzké. Lidé jsou mokří a kluzcí. Ulice jsou jako kádě plné mrskajících se úhořů. Když stojím na tramvajové zastávce u východu z metra a kolem mne pleskají jejich hbité ocasy, cítím, že pojivem mezi našimi těly je elektřina, která v krátkých výbojích dává tomu časnému ránu křehce modravý odstín. Není mi v tom právě dobře. Nedokážu cítit lásku, soucit ani prosté pochopení. Jsou to jenom úhoři. Stojím na I.P. Pavlova, je to má nejoblíbenější stanice, protože tu pro mne vždycky byla ve dne stejně jako v noci, a já tu byla ve dne v noci pro ni. V pět hodin ráno jsem tu opět pro ni.
Dívám se tam, kam se obzor svažuje směrem ke Karláku …
Z cyklu básní Bojovníci ducha
Jako se ztratit ve vzduchu je být obalen nemocí počkat si na pravou chvíli neříkat tomu smrt podívat se do slunce abychom zaplesali co nám zůstane buďme věrní svému srdci a dělejme radost druhům co jim říkají nemocní prášky bereme, jsme chrabří ale co dál? Ztrácet se v tmách? Být svědky před kuratelou Boží? Vidíme […]
Patřím do undergroundu
Patřím do undergroundu? Už asi dvanáct let jsem lékařsky uznaný jako nemocný paranoidní schizofrenií. Jak se ke mně ta choroba vlastně dostala? To nedokážu posoudit, ale můj otec měl tu samou diagnózu, kterou mám já, podobně jako i jeho rodiče. Ti si užili léčení v hluboce komunistické době, která měla svá vlastní specifika. Všichni tři […]
Chvála psychiatrie
Někteří z nejlepších lidí, které jsme potkali, byli naši psychiatři. To bychom klidně mohli směle podepsat. Ale pojďme se nejdřív podívat na téma šílenství z té odvrácené strany. Takové ty historky o děsivých a nevyzpytatelných bláznech, které tvoří světonázor laické veřejnosti, sycené třeba Cyrilem Höschlem, je potřeba nikoliv snad vyvrátit, ani rozpitvat, ale prostě jen vyprávět. Slyšel […]
Klidný život Karla Antonína Pracka
Karel Antonín Pracek byl učenlivý muž. V osmatřicátém roce svého podnětného života se osobně přesvědčil nejen o existenci klitorisu, ale takříkajíc i o jeho značně závazné topologii v něžných krajinách. Začal studovat také vliv klitorisu a jeho hnětení a laskání na trajektorii vzrušení těch několika málo milostných partnerek, z jejichž společnosti se mohl příležitostně těšit. […]
Být pastýřem úhořů
Pět hodin ráno. Stanice metra I.P. Pavlova. Chodníky jsou mokré a kluzké. Lidé jsou mokří a kluzcí. Ulice jsou jako kádě plné mrskajících se úhořů. Když stojím na tramvajové zastávce u východu z metra a kolem mne pleskají jejich hbité ocasy, cítím, že pojivem mezi našimi těly je elektřina, která v krátkých výbojích dává tomu […]
Podstata kočičí existence
Byl jeden čas, kdy jsem se dotýkala povrchu svého dna nohama i rukama, podobně jako když kočka stojí v ostražitém pozoru na mokré noční vozovce, takže všechny její čtyři tlapky cítí ten chlad a tu vlhkost inkoustově černého asfaltu, a je tak pro ni mnohem snazší zůstat vnímavá vůči všemu, co ji na této cestě […]
Kde nejsou síly v rovnováze, tam svádí život boj
Před každým sezením u terapeuta rozvažuji jako potácivá včela, o čem budu hovořit, až zaujmu místo v tichu jeho pracovny. Tohle rozjímání je něco jako bodání žihadla do kůže nepřítele, jejž musím během svého hodinového monologu přemoci, abych odsud mohla odejít vítězná a svobodná. Každý pokus o nalezení předmětu tématu ze mě ale pokaždé rve […]
O lucidním snění
Tomáš cestuje sny jako my normální realitou. Lidé mají namířeno do exotických krajin za pomoci letadla, zatímco Tomáš prozkoumává snovou realitu. Lucidním sněním se zabývá přes 20 let, ale přesto nechápe, proč se tak děje. Ví jen, že tomu tak je. A za tu dobu byly stovky snů. Ve snech měl konverzace s lidmi, kteří […]
Jak vysvětlit déjà vu
S pojmem déjà vu se asi každý v životě někdy setkal a přibližně dvacet procent lidí prožilo i jeho obsah. Pojem, ačkoli je z francouzštiny, je v češtině plně přítomen a mezi veřejností zpopularizován, jakkoli ještě nepronikl do češtiny pravopisně a nepíše se jako „dežavi“. I přesto je na místě uvést doslovný překlad pojmu, protože slova, která zdomácněla, mají […]
Co se ve snu naučíš, v pravý čas najdeš…
Často sny zapomínám. Ty, které si zapamatuju, bývají určující pro mé životní směřování. Neumím se jim bránit. Kdysi mě některé sny tak děsily, že v důsledku vedly k psychóze. Začal jsem pak žít spíš ve snu. To, čeho jsem se bál, se stalo skutečností. A pak se mi zdály krásné psychotické sny. Sny na druhou. Nejčastěji o […]
Jak žít ve snu
Téma „život jako sen“ se nám může dávat v mnoha podobách. Může být něčím víc než plodnou metaforou nebo uměleckou výpůjčkou. Někteří lidé v něco takového uvěří na podkladě filmu, jiní na podkladě náboženství (některé východní nauky), jiní na podkladě filosofie, jiní ve světě snu tak trochu žijí. Ne nadarmo je schizofrenie někdy nazývána „bdělým […]
Neobyčejná jízda
Nastoupil jsem do autobusu na své zastávce. Vyhledal jsem místo k sezení a čekal, než se autobus zaplní. Když jsme vyjeli, pochopil jsem, že netuším, kam máme namířeno. Autobus nezastavoval na žádných zastávkách a lidé jen marně tiskli tlačítka k výstupu. Řidič se smál za svými nedobytnými dveřmi. Zeptal jsem se svého souseda, kam si […]
