Web pro lidi, kteří nejdou po vyšlapaných cestách
Jako se ztratit ve vzduchu je být obalen nemocí počkat si na pravou chvíli neříkat tomu smrt podívat se do slunce abychom zaplesali co nám zůstane buďme věrní svému srdci a dělejme radost druhům co jim říkají nemocní prášky bereme, jsme chrabří ale co dál? Ztrácet se v tmách? Být svědky před kuratelou Boží? Vidíme […]
Karel Antonín Pracek byl učenlivý muž. V osmatřicátém roce svého podnětného života se osobně přesvědčil nejen o existenci klitorisu, ale takříkajíc i o jeho značně závazné topologii v něžných krajinách. Začal studovat také vliv klitorisu a jeho hnětení a laskání na trajektorii vzrušení těch několika málo milostných partnerek, z jejichž společnosti se mohl příležitostně těšit. […]
Byl jeden čas, kdy jsem se dotýkala povrchu svého dna nohama i rukama, podobně jako když kočka stojí v ostražitém pozoru na mokré noční vozovce, takže všechny její čtyři tlapky cítí ten chlad a tu vlhkost inkoustově černého asfaltu, a je tak pro ni mnohem snazší zůstat vnímavá vůči všemu, co ji na této cestě […]
Před každým sezením u terapeuta rozvažuji jako potácivá včela, o čem budu hovořit, až zaujmu místo v tichu jeho pracovny. Tohle rozjímání je něco jako bodání žihadla do kůže nepřítele, jejž musím během svého hodinového monologu přemoci, abych odsud mohla odejít vítězná a svobodná. Každý pokus o nalezení předmětu tématu ze mě ale pokaždé rve […]
Často sny zapomínám. Ty, které si zapamatuju, bývají určující pro mé životní směřování. Neumím se jim bránit. Kdysi mě některé sny tak děsily, že v důsledku vedly k psychóze. Začal jsem pak žít spíš ve snu. To, čeho jsem se bál, se stalo skutečností. A pak se mi zdály krásné psychotické sny. Sny na druhou. Nejčastěji o […]
Nastoupil jsem do autobusu na své zastávce. Vyhledal jsem místo k sezení a čekal, než se autobus zaplní. Když jsme vyjeli, pochopil jsem, že netuším, kam máme namířeno. Autobus nezastavoval na žádných zastávkách a lidé jen marně tiskli tlačítka k výstupu. Řidič se smál za svými nedobytnými dveřmi. Zeptal jsem se svého souseda, kam si […]
Zdálo se mi, že stojím v boční lodi uprostřed velkého románského kostela. Nějakých padesát metrů od hlavního vchodu a zhruba čtyřicet metrů od oltáře. V lavicích seděli věřící, bylo už po kázání a začínala mše. Z vysoko posazených oken padaly dolů proudy slunečního světla. Pár kroků před sebou na volném prostranství mezi chórovými lavicemi jsem viděl stolek, […]
Slyšeli jste příběh osamělé velryby? Někde v oceánu se plaví velryba, která vysílá zvuky na jiné frekvenci než ostatní velryby, takže ji nemohou slyšet a nemůže s nimi navázat kontakt. Stále volá na ostatní velryby, se kterými se chce setkat, ale nikdo neodpovídá. Za celý svůj život pravděpodobně žádnou jinou velrybu nepotká, protože je jiná […]
Vážení čtenáři, za 30 let novinařiny se mně nic podobného nestalo! Pořídil jsem rozhovor s mužem, kterému jsem stihl položit jedinou otázku. A on odpovídal a nebyl k zastavení! Nejprve však musím připomenout, že osoba s nejdelším jménem na světě je Adolph Blaine Charles David Earl Frederick Gerald Hubert Irvin John Kenneth Lloyd Martin Nero […]
Neodmítej dobrý člověku tu radu vidět, kterou náš snář přináší, vždy po probuzení listuj si sám v sobě, jako v Bibli odvěké, hledej poučení v noci duše a nos do zahrady nestrkej, to už radši růže tam nos, a sázej kolem plotů do vytyčených řádků. Recenze na snář v povídkovém duchu, autorem je překladatel Zábor Brána Co když ve […]
