Neokázalá mystika
Recenze na básnickou sbírku D.J.Cohen : Nebe do těla
My duševně nemocní býváme často duchovně založení lidé. A nejen my známe z historie příklady, kdy se duševní strádání a mystická duchovnost protkávaly jak struny u kvalitních houslí. Na hudební nástroj jako by psala i nadaná básnířka D.J.Cohen ve své prvotině Nebe do těla. Přestože se v občanském životě věnuje sociální práci a pomáhá právě lidem s duševním onemocněním, jméno, které zvolila pro svou uměleckou tvorbu, souvisí s duchovní podstatou člověka. Cohen je totiž židovské příjmení spojené s praxí vyvolených rodů v synagogách. Už dedikace sbírky mystikům a vůbec lidem na okraji řádu naznačuje, že se básnířka bude vyznávat ze svého příklonu k paradoxní svobodné oduševnělosti, jakou známe třeba u prvních křesťanů, různých městských bláznů nebo ne zcela přijímaných bítníků. Těžký život, jaký mají tito lidé svobodné víry a hlubokého smýšlení, je předmětem básnířčina soucitu i obdivu zároveň. A sama se může už mezi tyto osudové postavy počítat.
Stejně jako mystikové je i ona rozprostřena mezi lidským nadvědomím a podvědomím, přitom stižena životem, jak ho všichni známe, zavalena úlomky významů, a přece schopná vyznávat své právo na sebeurčení. Do zvláštního světa D.J.Cohen nás uvádí motto z biblické Apokalypsy svatého Jana, duchovní charakter má i většina básní, ne-li všechny. V mystickém textu Nebe do těla básnířka reflektuje téma snové fantazie a nevykořenitelného protikladu světla a temné hmoty. Báseň Mezi dvěma (Bar-do) má zase buddhistický nádech a modeluje přechodový prostor mezi ustrnutím a nirvánou: „Ale někde uprostřed/zůstává/mé mezi“. Odvrácená strana hlavy nás zase dostává skoro až k psychóze, každodenní realitě duševní nemoci, a je proto možná i trochu nejasná. Snad v ní jde o stav vytržení, z něhož se vždy člověk probudí o trochu nejistější a možná i zmatenější, přesto snad šťastnější. Známé heslo z péče o duševní zdraví Recovery je názvem samostatné básně. Verše „Hluboká studna/u schodů z mramoru/a úzkostná touha/lézt pořád nahoru“ nás upomíná na nevyléčitelnou bipolaritu cítění a chtění, hloubky a povrchu. Mysterium proměny trochu děsí svou bezútěšností, ale Věčný návrat téhož je uveden znovu textem Nietzscheho a vyznívá optimisticky, tedy psáno z Nového Zélandu 2019: „Myslím, že ti/na které jsme čekali/musíme být/zase/jenom/my sami“.
Celá sbírka je tedy o hledání Boha, ale taky Člověka, který se musí vyznat v sobě samotném a trochu se i konformně přizpůsobovat. Hlavní je Cesta, ve které se musíme vyznat. Mystika je spojená i s učením církve. „Podruhé jsem vzala Ježíše do své náruče a vrátila jej zpátky na kříž. Nikdo jiný za nás není připraven vykoupit hříchy našeho světa“, píše v doslovu talentovaná básnířka D. J. Cohen. Přebalem knihy je text Phila Alexandrina ( Ludera ), který hodně vypovídá o vnitřním založení autorky. Velmi zajímavé básně jakoby psal přesvědčený křesťan, ale taky básnířka, která má hodně „odžito“ a snaží se být, asi nejen v básních, co nejpoctivější ve vztahu k druhým, sobě i celému vesmíru. Jsem zvědavý na další sbírku, která by podle mě měla určitě vyjít, protože sbírka Nebe do těla obsahuje skutečnou kvalitu.
Vydalo nakladatelství JONATHAN LIVINGSTON v Praze 2022.
David Ašenbryl
