Web pro lidi, kteří nejdou po vyšlapaných cestách
Když se na základní umělecké škole, kam chodil i v dospělosti mladý umělec Lorenzo (1989) po pracovní době tvořit, dramaticky změnily poměry, nalezl díky pracovní konzultantce z Nautisu (Národního ústavu pro autismus) útočiště v Ateliéru radostné tvorby. Právě zde už tři roky vznikají jeho harmonické olejomalby, jejichž dominantou je pokaždé jiný a přece vždy velmi […]
Lidé, kteří mě znají delší dobu, se občas diví, jak to, že už několik let vypadám tak vyrovnaně a spokojeně a kam že to zmizely mé psychické propady vedoucí k opakovaným hospitalizacím v psychiatrické nemocnici. Tak jsem se nad tím zkusila zamyslet. Práce. Dalo by se říci, že ve svém současném zaměstnání jsem našla „práci […]
Slyším, jak tráva šeptá, že „underground je dobré místo k životu.“ Vzpírám se té pošetilé myšlence, trhám svému protivníkovi z chlupaté dlaně strašlivou zbraň a vrhám ji do soukolí jeho pekelných úvah. Ha, ty černý, vyjev svou pravou tvář! Býval jsem kdysi členem řádu bratří kazatelů, cenzorů, inkvizitorů a exorcistů. Vypráším tvoji smradlavou kůži a zaženu […]
Když prohlížím útržky svých vědomostí, zajímá mě, co říct a co neříct o tom, jak mě ovlivnil hudební underground normalizačního Československa. V osmdesátých letech jsme byli odkázáni na sporé nahrávky a také na svůj věk. Odkojeni Hložkem a Kotvaldem či Michalem Davidem, v lepším případě Miroslavem Žbirkou, jsme se začali zajímat o rockovou muziku. Ušima […]
Byl jsem překvapený, že mezi přáteli, co studují psychologii, mnozí netušili, kdo Stanislav Grof je. Byl to pro ně psychologický underground. Na druhou stranu jsem Stanislava Grofa dvakrát viděl v Praze vystupovat a každá akce byla naprosto vyprodaná. Na konferenci transpersonální psychologie zaplnil celý sál. Pak je také nutné vzít v potaz, že Stanislav Grof obdržel dva […]
Pro někoho je normální to, co dělá sám, a běda tomu, kdo dělá něco jiného, pro jiného je normální to, co dělají druzí, a cítí se v tomto ohledu stále nedostatečně. Mně třeba normalita sugeruje úzkou škvíru, do které se nelze vměstnat. Člověk by se snad i rád dostal na druhou stranu, kde na něj […]
Od první chvíle, kdy nám byla přidělena diagnóza, anebo ještě dřív, kdy jsme začali mít specifické duševní problémy, jsme se zařadili do skupiny lidí, kteří na tom jsou podobně, jejichž psychologické a někdy i fyziologické znaky se shodují s těmi našimi. Nejsme na to sami a jak vrána k vráně sedá, zjišťujeme, že se nacházíme uprostřed hejna […]
I. Mysleme, proč jsme ve všem, o co se snažíme, tak oslyšeni. Mysleme, proč vítězíme den za dnem v bitvě za bitvou jako starodávní králové. Mysleme, proč je naše společenství asi tak mocné, nebezpečné a každému dobře známé jako zbloudilá ponorka plná jaderných hlavic.
K příslušenství k českému polistopadovému undegroundu jsem přišla jako slepý Dalibor k houslím pár let před koncem milénia a vypadla z něj jako cukrář z kina na podzim 2009. Nepovažuji se ani zdaleka za nějakou expertku, na to jsou povolanější, byla jsem spíše taková ta gruppie kapely, která si říkala Slum, a spřízněné kapely Hery […]
Self-stigma. Vzniká, když přijmete za své hanbu a předsudky, které jsou s duševní nemocí spojené ve veřejném obraze, v médiích, ve vašem okolí, rodině, komunitě, systému péče. Stigma jako znamení hanby (ve středověku ovšem také znamení svatosti) a sníženého veřejného statutu se vepíše do vašeho sebeobrazu a identity; připadáte si neschopný, líný, nepřijatelný, odsouzeníhodný, méněcenný, […]
