Web pro lidi, kteří nejdou po vyšlapaných cestách
Text vznikl na filozoficko-literární dílně Dobrého místa. Jan Botlík pracuje v Dobrém místě jako peer konzultant. V minulosti si v Keni prošel přechodovým rituálem, iniciací, což je motiv, který se objevuje i v tomto textu. O svobodě psát by měl jen ten, kdo zažil nesvobodu, zaslechl jsem už nevím kde. Je pravda, že pokud chceme […]
Přinášíme Vám rozhovor s projektovou manažerkou islandské organizace Hugarafl Dumitritou Simion a s Guðjónem Ingasonem, člověkem se zkušeností s duševním onemocněním z Reykjavíku. Zajímavý pohled odjinud na stav péče o duševní zdraví v Česku. Mohli byste se prosím představit, odkud jste a co rádi děláte? Guðjón: Narodil jsem se a vyrostl jsem v Reykjaviku. Rád […]
Autorkou projektu je peer konzultantka Tereza Lehečka a jedná se o spolupráci organizace Dobré místo, z.s. a islandské organizace Hugarafl. Projekt je financovaný z fondů EHP a Norska. O návštěvě Hugaraflu na Islandu, kam byli vysláni peeři Pavel Oulík a Kateřina Málková ve dnech 23. – 27.10. se dozvíte více v následujícím článku. Island je nehostinná […]
Nedávno jsem poslouchal takový úvod do psychiatrie, ve kterém paní psychiatrička vysvětlovala pozitivní a negativní příznaky schizofrenie. Jako správný schizofrenik musím říct, že jsem vinen ve všech bodech „obžaloby“, protože jsem si prošel oběma póly. Velmi mě však zaujala jedna věc. Jak jsem poslouchal ty pozitivní symptomy, tak jsem si zavzpomínal na své bludy, halucinace […]
V oboru psychiatrie jistě nalezneme mnoho paradoxů, ale poslední dobou mně vyvstává jeden, který to z mého pohledu dotáhl až na pomyslný vrchol. A paradoxně se ani nejedná o paradox samotné psychiatrie jako spíš zákonů. Hovořím teď o zodpovědnosti psychiatra za svého klienta. Zodpovědnosti doktora za to, co bude člověk, kterého vidí jednou měsíčně na patnáct minut, […]
Tak trochu rozumím antipsychiatrickému hnutí – četl jsem o Diabasis Johna Weir Perryho, jsem obeznámen s R. D. Laingem, koukal jsem se na Healing Voices i Crazywise, četl jsem několik knih, a tak dále. Také mám pro toto hnutí pochopení, protože jsem sám byl několikrát hospitalizován – poprvé i proti své vůli. Zvykl jsem si, […]
Možná se mi podařilo vytvořit nový publicistický útvar. Namísto z nadhledu psané polemiky jsem přičinil rádoby stručné glosy ke každé větě textu. Jeho autorem je Tomáš Vaněk a vystavil v něm „Fakturu za fraktury duše“ všem psychiatrům. Když je duše zkroušená nakonec někde vystřelí bolest. Tuhle větu lze doplnit: Když je duše zkroušená a nevidí schůdné řešení, […]
Když je duše zkroušená nakonec někde vystřelí bolest. Člověk začne mít třeba nějaké zvláštní představy o své výjimečnosti, ve skutečnosti to často bývá úspěšná strategie přežití. Lékaři tomu říkají mánie nebo psychóza, aniž by někomu bylo zvlášť jasné, jaký je v tom vlastně rozdíl. Bolest, kterou pociťoval člověk, než propukly tyto speciální stavy, v nich zpravidla necítí. […]
To chce klid, říká Švejk a podobně evidentně smýšlejí i zaměstnanci blázince, když kurtují lidi postižené psychózou k erárním lůžkům. Není čas s nimi prohodit pár přátelských slov, nejsou na to peníze. A lidé, kteří by k tomu měli být povolaní, tedy personál léčebny, se zdráhají uvěřit tomu, že by od nich někdo projevy nadstandardní lidskosti očekával. Jak […]
Myslím, že to bylo na jaře v roce 2011. Dělal jsem tehdy pro časopis Esprit rozhovor s primářem gerontologického oddělení jedné moravské psychiatrické léčebny. Zeptal jsem se ho na možnosti reformy psychiatrických léčeben a rozvoj komunitní péče. Odpověděl skepticky: „nevidím peníze a nevidím lidi.“ O rok později ministerstvo zdravotnictví přiznalo, že psychiatrická péče u nás byla […]