Jak přistupovat k záhadám

Většinou pro mě představuje nevědomost o příčinách určitých jevů značné znejištění, úzkost až stihomam a to ačkoli se jedná o zcela nevinné jevy. Asi to každý zná u nočních zvuků, kdy něco zaskřípe a člověk se neuklidní, dokud nezjistí, co to bylo, jestli nějaký nábytek, který vrže třeba proto, že se země otáčí, nebo jestli dělá hluk kočka, či může-li to být duch. Pokud ale člověk usoudí, že se jedná o ducha, ani znalost příčiny těchto jevů ho bohužel neuklidní. Každopádně to, co mě vyděsilo dnes, se stalo za plného světla a to na nákupu v Tescu. Kupovala jsem džus. Když jsem ho brala do ruky na samoobslužných pokladnách, až tam jsem si všimla, že je na něm jakýsi sliz. Nejdřív mě samozřejmě napadlo, že teče, což mě vyplašilo zase z trošku jiných důvodů, ale když jsem si čichla k ruce, ten sliz voněl jako Chanel a to mě značně zmátlo. Nevěděla jsem, jestli ten džus budu schopná pít, nebo se ho ještě vůbec dotknout. Celou cestu domů i pak doma jsem o něm přemýšlela. Mohla třeba doplňovačka zboží mít namazané ruce nějakým krémem, jehož vůně vydržela i po umytí rukou mýdlem?? To by ale nebyl sliz na džusu v takovém množství. Už mi myšlenky pomalu začínaly zabíhat k bojovému plynu, po všech těch aférách s potravinami to byla celkem zralá úvaha. Přítel mě v této domněnce navíc podpořil, když říkal, že to určitě zavinil nějaký terorista, který se rozhodl, že tímto bojovým plynem natíraným na různé potraviny otráví lidi takovým způsobem, že přijdou o všechny svoje diagnózy a zle se jim povede. Že by takovýto druh bojového plynu mohl vonět, o tom není pochyb. Šla jsem opatrně vyklízet nákup a čekalo mě další překvapení: sliz na džusu už nebyl. Tenhle fakt nakonec zpochybnil i to byl-li tam vůbec kdy předtím. Přemýšlela jsem, jak to tedy mohlo být a došla k závěru, že to buď byla hmatově-čichová halucinace anebo pohyblivý sliz. Ani jedno z toho ale nebylo jisté a tak jsem se uchýlila k interpretaci, ke které se uchyluji vždy, když nevím, co je příčinou jevů: Byl to duch, pravděpodobně duch slimáka. To mě ale vůbec neuklidnilo, jak už člověka přítomnost ducha nikdy neuklidní, a to přesto, že v tuto chvíli už přítomen nebyl, a přesto, že to byl duch docela malý. U duchů velikost totiž nehraje moc roli. To, že jsem pak šla a nalila si džus do skleničky svědčí o mé velké odvaze nebo i o tom, že jsem zas tolik nevěřila tomu všemu, na co jsem v průběhu celého uvažování přišla.