Richard S. Pace: světoběžník se srdcem mystika

Procestoval kus země mimo jiné v dobách, kdy byl v armádě. Teď se věnuje ilustraci a grafice a ve volném čase vymýšlí vlastní stolní dobrodružnou hru. V zatím posledním čísle časopisu Na scestí jsme publikovali sadu jeho návrhů na tarotové karty.

Richard S. Pace je tvůrcem Tarotu chaosu, symbolických karet, které jsou věčně neuzavřeným projektem. Richard je dosud velmi mladý a podobně jako mnozí Američané, musí chodit do práce, aby neumřel hlady. Zároveň však začíná svou kariéru ilustrátora, designéra a konceptuálního umělce. Pracuje na mnoha zakázkách a projektech. Jeho oblíbenou technikou je kresba inkoustem, považuje inkoust za velmi duchovní látku. Naopak bezmála nenávidí barvu: „Nejsem malíř. Nemám rád barvu, barva je nechutná. Barva je bordel, který se všude šíří. Nepracuji s barvou rád. Užívám ji jen tehdy, když pro někoho něco zvláštního dělám, nebo když je to prostě nezbytné. V ostatních případech se s barvou nešpiním. Inkoust je mým oblíbeným nástrojem.“

Umělec“ je pochybná kategorie

V dnešním světě vždy musíme zpochybňovat hodnoty minulosti. Spolu s bujením volného času mají lidé obecně spoustu příležitostí k tomu, aby osvědčili svou vlastní kreativitu. Na tom není nic špatného, dokud se neidentifikují s čestnými tituly (např. „umělec“) jen z malicherných důvodů. Nechci být považován za umělce, sám sebe nazývám řemeslníkem, vytvářím věci, protože chci, aby z nich měl někdo užitek nebo radost. Myslím, že se v moderním světě význam slova umělec změnil, jeho význam je nyní značně posunutý. Kdysi být umělcem znamenalo být profesionálem, zatímco dnes může být umělec všechno možné. Člověk se může považovat za umělce, když dělá pamflety nebo knihy, nebo třeba navrhuje reklamy, nebo může pracovat v umělecké galerii a vytvářet obrazy tím, že hází barvu na plátno. A je to totéž, jako když někdo vytváří krásnou krajinomalbu… a všechny tyhle lidi označíš jako umělce, ačkoli nemají vůbec nic společného. A u některých z těchto lidí je to tak, že jejich práce vlastně není něco udělat, ale spíš o tom mluvit. Využívají své obrazy k tomu, aby se stali součástí komunity, ale to z nich ještě opravdové umělce nedělá. Být umělci pro ně znamená jen to, že je lidé budou poslouchat, když promluví.

Hry a umění jako kulturní prostor

Richard nyní projekt Tarotu chaosu trochu odložil. Hodně energie vkládá do nového projektu, kterým je jeho vlastní stolní dobrodružná hra. Zamýšlí pomocí této hry také vytvořit protiváhu k anglosaské dominanci ve světě fantazie. „Zaměřuju se na indickou a středoasijskou kulturu. Přidávám k tomu prvky slovanských kultur z různých slovanských oblastí. A také africké, středoamerické a indiánské kultury jsou mi inspirací. Chci skutečně najít něco jiného, než co normálně vídáš řekněme v pop kultuře a fantasy. Možná to bude fungovat, možná ne, nevím. Ale velká část mých aktivit byla poslední dobou soustředěna právě kolem tohoto pokusu vytvořit vlastní herní svět. Tyto snahy jsou možná poněkud na okraji současného kulturního paradigmatu. Někde sedět s přáteli a hrát hru není zrovna to, čím byste na svět udělali zvláštní dojem. Ale možná to zachraňuje duši a rozhodně to lidem pomáhá, aby byli tím, čím jsou: společenskými bytostmi s fantazií a svobodou ke hře. Možná ke hře o jejich osud, možná ke hře nějaké role, nebo možná ke hře jen tak pro radost.