Trapasy vzdělance

Vraceli jsme se s Káťou z jedné varšavské zahradní restaurace a míjeli rušnou dopravní spojku. Nebylo téměř slyšet vlastního slova a já z legrace zazpíval nahlas jméno řeckého řečníka, který si kladl kameny do úst, aby přeřval příboj vln. Hérostratos! A pak jsem si uvědomil, že se tento mládenec v dějinách vyznamenal poněkud odlišným způsobem. Zapálil Afroditin chrám v Efesu (Artemidin chrám v Efesu ?). A na pravé jméno řečníka ne a ne připadnout. Taky jsem se styděl: jako studovaný člověk, že jsem udělal takové faus pax. Ráno se probudím, jdu si dát cigaretu na balkón a přemýšlím o snu, který se mi zdál. Bylo to o někom, kdo se po hříšném životě navrátil k víře v Krista. A ten někdo se jmenoval nějak jako Josef Flavius, ale ne přímo tak, ale nějak podobně. Šel dolů z kopce v tom snu, jako by sestupoval do podsvětí. Byl soudním úředníkem a znal spoustu nepravostí. A pak mi to najednou došlo. Jméno včerejšího řečníka bylo Démosthenes, vyhledal jsem si to na mobilu, jenže ve snu! Ve snu jsem do vyhledavače vyťukal „řečník Řecko“, ve snu mi přišla odpověď. A teď stojím na balkóně varšavského apartmánu a tu odpověď znám. Nevyzpytatelné jsou cesty paměti!

Děkoval jsem Bohu za toto prozření, opravdu jsem zvedal hlavu k nebesům, a po návratu jen zkontroloval mobil. Bohužel tam „řečník Řecko“ v historii vyhledávání bylo, takže jsem možná po ránu, možná v noci, přece jen požadavek na nalezení pravého jména zadal. Mám si však nechat sebrat posvátný moment? Ne, rozhodl jsem se. Jako Hérostratos jsem se kdysi pokusil zapálit univerzitu plamenným projevem, jako Démosthenes se teď o své bohatství demokraticky podělím. Vše je, jak má být. Dokonce i to, že nevím, jak se píše faux pas, musí mi to podtrhnout editor, abych se vzpamatoval.