Adam Kissel | Příběh

Hledání potravinového balíčku odhalilo Boha

Příběh Adama Kissela

Adam Kissel (1962) si prošel problémy s hlubokou osamělostí, izolací a opuštěností. Mohl se na sebe spolehnout ve chvíli, kdy skončil jako bezdomovec? Mohl věřit ve svou vnitřní sílu? Paradoxně, když už byl na rozpadnutí a téměř rezignoval… objevila se síla daleko větší než byl on sám a ukázala mu cestu. Teprve když přestal věřit, že by si sám mohl pomoci, zjevil se Bůh a změnil jeho život ve štěstí a hojnost.

Jeho mládí bylo hluboce poznamenáno rodinnou tragédií. Přišel o otce při letecké havárii. Vychovávala ho babička, zatímco jeho matka si vzala volno, aby se z tohoto neštěstí vzpamatovala. Narodil se v novozélandském Auckland City, ale ve věku čtrnácti let se s rodinou přestěhovali do Sydney, kde pak studoval střední školu. „V mé pozdní pubertě mě jeden starý kamarád z fotbalu seznámil s marihuanou. Bylo to v momentě, kdy jsem procházel vztahovým dilematem a stalo se to při jednom z mých nákladných návratů na Nový Zéland. Po této události byl můj život a návrat do Austrálie stižen úzkostí a uvalil mě do pocitů neskutečné osamělosti a hořkosti,“ vypráví Adam. Obrat nastal až jeho duchovním prozřením skrze Pauline Gospel a Grace Church. S lidmi z této náboženské komunity se seznámil na křesťanském festivale. „Šel jsem si tam pro potravinový balíček. Na Novém Zélandu jsem vyrůstal jako Anglikán, ale nikdy jsem si nevytvořil duchovní vztah k Bohu. Přičítám Bohu všechny zásluhy za to, že obrátil můj život naruby navzdory mým nezdařilým pokusům zvládnout to sám,“ říká Adam, který nyní žije plný život se svou ženou Elisabeth (dívka pocházející z Mnichova, jejíž matka je Australanka) a s pěti dětmi. Zapomenuty jsou strachy a úzkosti, ba co víc: žije duchovní a tvůrčí život, aniž by plně rozuměl tomu, co se vlastně děje. Jeho silná víra v sílu štěstí a náhody se projevuje i v jeho výtvarné tvorbě. Přestože k tvorbě má takřka vědecký postoj, dává přednost náhodě před technikou či záměrem. Tvoří digitální a klasické papírové koláže, ale v žádném smyslu není profesionálním umělcem. „Vidím určité nebezpečí v prostituci krásy v moderním umění…. Vše lze zredukovat na to, jaký to vyvolává pocit (který prožíváš buď jako svědomí nebo jako chtíč).. Chci vytvářet pozitivní umění, které dokáže zasáhnout mě i ostatní… ne abych podpořil nějaký politický názor, což je přesně to, z čeho tyjí univerzitní typy umělců,“ vysvětluje Adam Kissel, který léta pracoval například jako výpomoc v domácnostech nebo ve zdravotnictví. „Jakožto umělec, který oceňuje to, co tvoří ostatní, dávám přednost žánrům Outsider Art nebo Art Brut oproti masovému umění nebo umění pro efekt. Zajímá mě, co lidé ‚zanechají‘ za svými snahami. Extra čistá snaha může představovat mistrovství, ale i nudnou stagnaci. Lidé se často ptají na záměry a cíle. Peníze samotné nejsou dobrým cílem, zdá se mi…“ Ve své práci pečovatele nebo ošetřovatele pracoval s lidmi s poraněním mozku, ale i s lidmi se schizofrenií. Není si jistý jak bolestný výslech nebo povrchní poradenství může někomu pomoci. Tato práce by měla být vykonávána s opravdovým zájmem založeným na ochotě pomoci, která zase musí vycházet z vnitřního nastavení. Kromě toho je Adam velkým vyznavačem celostního přístupu: „Stravování, zařazení do společnosti, zpětná vazba, přátelství…to vše může pomoct k duchovnímu osvobození, což je mnohem efektivnější než čistě na lécích založená terapie.“ Nepovažuje se za velkého experta nebo specialistu a nepopírá, co jemu samotnému pomohlo, a to je Božská láska a její harmonizující vliv na život člověka.