Antikrist od mistra Zrzavého oltáře

Máš dneska večer sex? Zeptal se Jaromír Blanky, které ale nikdo neřekl jinak než Be. Čti Bí… Čti a soukej si ruku tam, kam nepatří. Řekl Jaromír. A Blanka Be řekla: zkus nějakou jinou. Jaromír zavěsil a nalil si do sklenice od kompotu trochu ginu, který smísil s tonikem a džusem. Nikdy Be neřekl, že ji miluje a nikdy by jí to ani nepřiznal, kdyby se ptala.

Je to jako reklama na hry po večerce. Je to bezostyšné. Začíná to otázkou po sexu a otázkou sexu to končí. Nechat si zajít chuť, uvažoval Jaromír a rozhodl se prostě jen dýchat, pít a těšit se z letního vzduchu. Be byla jeho múzou a on byl mistrem zrůžovělého oltáře, mistrem tváří, do nichž se nalila krev studu, ostudná krev, červánky a pak se v tom vyznej, když si otřeš prach na knize a otevřeš ji na stránce, kde píšou o tobě, o mistrovi zrůžovělého oltáře, ale říkaj mu tam Zrzavý, říkaj mu tam Antikrist, bestie bez roušky, která se kdysi dávno oblékala kolem pasu, čteš na těch stránkách a dotýkáš se sám sebe tam dole… u kolen, je chladno, tak přes sebe hodíš deku, myslí si Jaromír a pořád si myslí na Be a přitom o něm mluví ta kniha, kde se ale místo sexu mluví o okru, o tazích štětcem na obří šachovnicové mozaice, o stehnech a závodnících v cíli, o cirhóze a o inspiraci, která vycházela z talentu – a o talentu, který byl předurčen malířovou DNA.

Nakreslíš, jak sis ji osedlal, říkáš si Mirku nebo Járo, říkáš si, přes co ji budeš ohýbat a je ti to tak fuk, až to není fajn, Slávku, Járo nebo Míre, rozklad z lásky je totiž jednou z nejšťastnějších forem životní prohry a rozpadu! Je to jako jemnostpán, když jede na veselku.

Z oltáře k tobě sestupuje hodný Antikrist se Zrzavou kšticí, potřebovala by oholit, myslíš si o Be a On říká a ty říkáš a červánky zlátnou v klíně milostnic, tak nevlídně, tak pateticky… A on říká a ty už zavíráš tu nedávno oprášenou, moudrou a vševědoucí, cele tvou a celkem i ochočenou, mrchožrouta ze mě dělat nebudeš, křičí teď Antikrist a ty mu podsouváš svoji holku, so be it or not to be it, nebo big beat a něco vypít, a ten Zrzavý tam dole ti vtlouká do hlavy, já nejsem sup, mrchožrouta ze mě dělat nebudeš a ty mu říkáš, jsem který jsem a sám jsi to řekl… Jaromíre, Slávku, tvé touhy jsou moje potrava a Blanka je jako origami v rukou mistra papírníka, papírového oltáře, krve by se nedořezal, Zrzavého a zaklesnutého mezi nohy závodníků do nitra každé možné z žen, a mezi jejich nožky, jako krůpěj nebo perlička, jako ohnutá Be a to směrem k not to be a k Zrzounově lebce přikročili s šuplerou, také tebe si měří, tam dole u kolen leží jeho rouška a do ouška jí šeptá, zavolej mu, zavolej mu a červánky se mění v okrovou stínohru a tvůj chrup už leží ve sklenici a tvůj účet bez hostinského už vzplanul, vzplanul.