Básně | Vojtěch Plát

Vážka

Ač si tím čím chci tě mít
jsem stále na vážkách
Nejím, nespím
jenom sním
točím se v zatáčkách
Už je ráno,
bílý den
a jsem stále na vážkách
Jsi tu pro mne?
Nebo sen…
o milostných překážkách

Ujetá

Opájet se smutkem z tebe
a hlavu z toho v dlaních mít
je tvý krédo
ne však moje
čáry máry nech mě žít
Nechci prosit
ani zlobit
od zimy až do léta
mám však z toho divný pocit
nejsi-li ty prokletá?
Panáčkuješ, běháš, stojíš
taková jsi ujetá
Není o tom žádných pochyb
od zimy až do léta

On

Rmut žal hon a skon
podivnou kombinaci tvoří
To ne já
ale on
je ten
co vše krásné mezi námi boří
Z potůčku potok
a hned řeky jsou
a tečou do všech moří
Proč ne já
ale on
je ten
pro kterého tvé srdce hoří
Rmut žal hon a skon
podivnou kombinaci tvoří
Proč ne já
ale on
je ten
co vše krásné mezi námi boří

Klon

Na stole dvě vajíčka
venku lehký vánek
rozvázaná tkanička
nekonečný spánek
Přes silnici kostel
na něm velký zvon
houpající postel
a v ní ona a můj klon
Na stole dvě vajíčka
nekonečný spánek
vedle vadne kytička
zmizel už i vánek
Není ona
není on
zmizelo i objetí
není ani klon
ani jeho prokletí…

Pročítám

Roztříštěné šero září
tvá šíje nahá
na oltáři
Pročítám zlehka
tu krásu pih
jak písmo svaté
ze starých knih
a toužím…