Jak se odvděčit Alanu Turingovi
Alan Turing ( 23. června 1912 – 7. června 1954)

Alanu Turingovi

Síla kořene stromu lámajícího beton
síla rodící matky

síla nahé pravdy
pulzovala tvým duchem

Kdo ji poznal?

Síla lámaná a přece pevná
síla pošlapávaná a přece přímá
síla umlčovaná 
která rozezněla zvony tak těžké
že jimi nikdo jiný nepohnul

Zvony spásy a naděje

Tvá síla

Kde jsi abych ti mohla poděkovat?

Ani tak velká síla
nemůže vzít do náruče sebe sama

Alan Turing prispevek

Všimli jste si, že na světě je spoustu problémů k řešení? Mně to došlo skrz zaregistrování tohoto faktu – neznám žádného nudícího se dospělého člověka.

Možná je to tím, že žiji v bublině, v níž se pohybují samí dobří a schopní lidé. Ale nemyslím si to. Myslím, že dobří a schopní lidé jsou v jádru všichni. A že pokud existují lidé, kteří se naplno nevěnují dobrým a smysluplným věcem, není to tím, že nejsou dobří. Jen nejsou tak geniální jako Alan Turing a špatně vyhodnotili, v čem je problém. V určité situaci neplynuly věci samy od sebe dle krásného přirozeného řádu, cosi se zadrhlo a oni to museli začít řešit. Protože kapacita lidského mozku je omezená, používáme jakési šablony, takzvané myšlenkové filtry, abychom se mohli soustředit na konkrétní problém a jeho řešení. Jeden takový se většinou vytváří celá desetiletí až tisíciletí a předává se z generace na generaci, povětšinou tradovaný ústní nebo nonverbální formou.

Zdatní myslitelé, Bohové a zdatní manipulátoři jsou schopni produkovat a zasévat filtry rychleji. Například Alan Turing, Ježíš Kristus nebo Vladimir Putin. Teď možná není jasný příspěvek do oblasti myšlenkových filtrů u Alana Turinga. Ten vymyslel šablonu – složitý počítací filtr, kterým ulehčil práci nekonečnému počtu lidí, kteří budou kdy mít co do činění s počítači. Tento filtr byl vedlejší produkt Alanovy pomoci Britům s vítězstvím ve druhé světové válce. Nebo bylo vítězství ve druhé světové válce vedlejším produktem Alanova vymýšlení tohoto filtru. Na tom asi už nesejde. Naši vděčnost si zaslouží nepochybně.

Zpět k filtrům, které nám nepomáhají skrze počítače, nýbrž operují přímo uvnitř našich mozků. Pomáhají nám se rozhodovat v každé situaci, které čelíme. Nabízejí řešení. Řešení vymýšlená lidmi po staletí, řešení vymýšlená léta našimi rodiči. Řešení dobrá i špatná. Řešení zachraňující životy tam, kde bychom to bez filtrů těžko stihli. Řešení dělající paseku tam, kde by byl lepší les. Postupy, které by lidi pouze s pomocí tabula rasa z fleku nenavrhli. Pomoci soustavy filtrů vám je navrhnou bez přemýšlení ihned po sdělení problému. Pár příkladů: šíří se nemoci – zpřísníme hygienu, děti kouří – zvýšíme daň z tabákových výrobků, nechceme boreliózu – posekáme trávu. To jsou takové celkem neutrální příklady. Ale existuje řada stereotypních filtrů, které nás vedou do slepých uliček. A tam jsou ti dobří lidé, kteří nedělají dobré věci. Ve slepých uličkách, ve kterých je nuda nuda šeď. A možná i hrůza děs. Žal a smrt. Mrtvá vyhublá tělíčka na hromadě v jámě. Nemusím psát, který stereotyp mě napadá a na které rasy a národy byl aplikován. Raději bych psala o tom, co dělat, aby takové stereotypní filtry už nikdy aplikovány nebyly. Místo múzy však slzy a třes v prstech.

Snad existuje cesta, jak si můžeme vzájemně pomáhat, abychom se zodpovědně chopili používání a odhazování těchto filtrů. Spoustu osvícených činovníků se například na jeden klasický stereotypní filtr snaží upozornit nápisy na toaletách „Romové nemohou za Vaše zpackané životy.“ Můžeme tomu říkat třeba antifiltr. Další antifiltr nedávno pronesl ve vlakovém kupé jeden moudrý katolický psychiatr a sexuolog, bývalý odbojář a současný lidovec. „Gayové nemůžou za krach heterosexuálního manželství“. Omlouvám se za případné nepřesnosti v citacích, význam snad zůstává přesný. Doufám, že antifiltry se ve své ryzí podobě šíří do vědomí i těch lidí, kteří zrovna nebyli v té správné kabině toalet a v tom správném kupé vlaku.

Jak třídit filtry? Jak poznat, který je správný, ryzí, užitečný, dobrý? Sledujme, kam nás vedou. K hádkám a nenávisti, nebo dialogu a smíru? Do míst, kudy procházejí lidé ze všech koutů, nebo do slepých uliček? A když nás zavedou do slepé uličky, pomohou nám ji přetvářet v peklo nebo v ráj?

A jak poznám, že přetvářím místo na Zemi v ráj? Třeba tak, že kvůli mým nařízením lidé nevolí raději vlastní smrt než vlastní život. Nebo tak, že se mi daří společně s druhými poznávat skutečnou podstatu našich záměrů a našich problémů. Nacházet o nich společnou řeč. Například když se mi podaří přijít na to, jak reagovat, když se někdo pohoršuje nad touhou gayů po manželství. Bože můj! Bože můj. Bože můj, jestli považuješ za problém, že dva muži vstoupí do manželství, tak věřím, že používáš vadný stereotypní filtr. Vadný filtr, který ti brání spatřit opravdové problémy. Tobě to říct můžu. Protože věřím, že máme zdravý, upřímný vztah. Protože se buď hned nenaštveš, nebo to aspoň hned nepoznám. A lidem to říct taky chci. Protože jinak nebudeme budovat zdravé, upřímné vztahy.

Už vím, jak poděkovat Alanovi za jeho práci. Pracovat na tom, že budou nahrazeny naše zastaralé stereotypní filtry. Jak? Já začnu od nejmenších. Malé jsou mé děti. Malý je Paulos. Budu se snažit dobře vychovávat své děti a modlit se za znebesestoupení svatého Pavla, který by laskavě mohl vydat aktualizaci svých Listů.

Vracím sen a začátek.Chtěla jsem psát o tom, žena světě je spoustu problémů k řešení.A o tom, že na světě je spoustu gayů, kteří by je mohli vyřešit. Kdybychom je nenutili místo nich řešit problémy typu – mám svou lásku hrdě držet za ruku, přestože mě kvůli tomu možná zmlátí do bezvědomí náhodný kolemjdoucí? Tam někde měla být ta pointa.Ale Bůhví, kde vlastně je.