Ježíš, terapie, náboženství, spiritualita

Slíbil jsem, že pro Na Scestí zkusím napsat něco o léčení duše a náboženství. Byl to lehkovážný příslib. To bych také mohl slíbit, že vyšplhám na Čumulangmu, nebo že se potopím na dno oceánu, abych prozkoumal výšiny i hlubiny světa. Nebo že se nechám rozsekat na kousky a uvařit v hrnci, abych se v novém těle zrodil jako šaman. Nebo že jako Ježíš sestoupím do pekel a vystoupím na nebesa, abych podal zprávu o tom, jak to tam funguje. Nejsem Ježíš ani šaman. Nevím, jak to funguje. Připadám si jako kojenec, který žádostivě saje mateřský prs a neví, kde se vzal.

Bývaly časy, kdy jsem byl přesvědčen, že vím, jak to funguje. V té době, s tou pevnou vírou v srdci, jsem mohl být nebezpečný sobě i svému okolí. Na druhou stranu každá lidská kultura vznikla na základě vášnivého přesvědčení, že víme, jak to funguje, že chápeme, v čem je problém a že je naší povinností udělat to nejlepší, čeho jsme mocni, aby svět i nadále fungoval podle našich představ.

Lidé se odjakživa snažili pochopit, v čem je problém. Dumali, organizovali, plahočili se, bojovali. Zabíjeli, trpěli, padali na kolena, třásli se hněvem, úzkostí, strachem. Řádili jako zběsilí a churavěli. Odpočívali, zpívali, vyprávěli si, třásli se rozkoší a vrněli blahem. Spali nebo bděli – se zavřenýma nebo s vytřeštěnýma očima. Od počátku toužili po duchovním bytí. Kladli si otázky a nacházeli odpovědi v kosmu i v mikrokosmu vlastního těla a duše. Odjakživa hledali božského léčitele.

Poprvé v historii mají i obyčejní lidé přístup k celému duchovnímu bohatství světa. Stačí jim k tomu přístup na internet. Už nejsou odkázáni na to, co se odjakživa vypráví, na pohádky, pranostiky a průpovídky, už nejsou odkázáni na kázání v kostele. Začalo to vytištěnou biblí, kterou si mohl vykládat každý, kdo uměl číst a vedlo to k dnešní globální komunikaci. Vznikla průmyslová civilizace a narodily se miliardy lidí. Ruští mužici pochopili, že Boha nelze zastřelit a vrátili se do lůna pravoslavné církve. Dostojevský a Putin, Duka, Merkelová a Babiš s červenou kšiltovkou od Donalda Trumpa, jedno, dvě, tři, čtyři staletí v Americe, Španělé, Indiáni, inkvizice a němé černé tváře, Asie, Afrika, Austrálie, AAA a přetočené tachometry ojetin, levné potraviny v supermarketech, nedotknutelní v Indii a nenávist k té zkažené děvce západní civilizaci, co si s ní užívají i pravověrní mudžahedíni. Křesťanství, islám, buddhismus, hinduismus a šamani. Jak za těchto okolností může být náboženství oporou pro duševní zdraví?

Ježíš, Buddha, Lao-c´, Dalajlama, to jsou osvědčené značky kvality. Holotropní stavy vědomí – nic proti nim. Zavedené církve jsou jako bezpečné přístavy – vedle plovoucích katedrál tu kotví i obyčejné loďky a každý ví, kde má své místo. Houpají se tu v poklidných vodách kostelní lavice i děravé necky. Ateismus jako černá díra ve středu galaxie popírá existenci hvězd. Život je obrovský vzkvétající zmatek a rezignovat na jeho spirituální stránku znamená ztratit sebe sama. A tak si s tím člověče, poraď sám.