Něco končí a něco začíná | Jakub Herzán | Příběh

V hlavě se mi stále dokola opakovala věta hlavního doktora. „Máme podezření, že jste porušil pravidla, a proto vás musíme předčasně propustit.“ Moje obhajoba, že se jedná o velký omyl byla zbytečná, a proto jsem během hodiny stál před oddělením a měl na výběr. Buď se jít opít a opět probudit spícího draka v podobě závislosti, úzkostí a depresí nebo dospět, vzít osud po 5 letech hrůz do svých rukou a smířit se s tím, že život je někdy nespravedlivý.

Vybral jsem si druhou možnost, něco muselo skončit, aby něco nového začalo. A tehdy začala má cesta za svobodou, žitím a ne přežíváním, má cesta zotavení. Zní to víceméně poeticky, ale tak to skutečně bylo. Má cesta zotavení pro mne znamená hodně a vím, že na ní budu do konce svých dnů, a věřte, neměnil bych. Tehdy jsem stál na jejím pomyslném začátku, skaut v pantoflích v lese plném trnů. Věděl jsem, že to nebude lehké a že musím něco změnit. Něco u mě znamenalo všechno, vzpomněl jsem si tehdy na slova emeritního primáře Karla Nešpora, „co můžete změnit, to změňte.“ A já začal. Přestěhoval jsem se ze starého bytu, ve kterém se stalo tolik negativních událostí a kde jsem prožil mnoho špatných emocí. Urovnal jsem vztahy s rodinou a přáteli a začal jsem vnímat i hezké stránky, které život bezesporu má.Vše ruku v ruce s totální abstinencí, která mi pomáhala a dodnes pomáhá překonávat problémy, stres a úzkosti.

Po pár měsících jsem už nebyl skautík v pantoflích na trnité cestě, ale dospělý muž, který jde na krásné cestě zotavení. Muž, který má svůj život pod kontrolou, život, za který stojí dnes a denně bojovat. Právě tehdy jsem se rozhodl své pozitivní a negativní zkušenosti zúročit a stal se peerem. Má cesta zotavení se najednou rozšířila, pomáhání lidem s podobnými zkušenostmi se stalo mým posláním a radostí. Můj život dostal smysl, smysl, ke kterému bych bez své cesty nikdy nedošel.