Rozpolcená duše – recenze knihy autorů Liamren13 a Pavla Oulíka

Organizace Green Doors letos vydala knihu Rozpolcená duše aneb O životě s psychózou a depresí. Kniha vznikala několik let a volně zpracovává zkušenosti s duševním onemocněním jejích autorů a dalších lidí, které autoři zpovídali. Nejedná se nicméně o tradiční oddělené kazuistiky, ale spíše o literární zpracování tématu. Hlavním hrdinou této knihy je jakýsi Yann, fiktivní postava, která zosobňuje rozličné zkušenosti, jak psychotické, tak depresivní a úzkostné. Kniha si neklade ambici zpracovat plnou škálu duševních onemocnění, ale vybírá z nich, dle mého názoru, dominantní rysy, v kterých se, jak věřím, může najít každý, kdo si nějakým druhem duševního onemocnění prošel. Zároveň je možné uvěřit, že všechny tyto potíže prožívá jedna postava knihy, Yann. Vyprávění o Yannovi ovšem není jediným pilířem knihy. Najdeme zde i obecné rady o nemoci a jak se s ní vypořádat, které díky provázání s příběhem nepůsobí nijak nezáživně.

Celkově na mě kniha působila jako přesně to, co bych chtěla dostat od lékařů jako brožuru při své první hospitalizaci na psychiatrii. Na rozdíl od klasických brožur, s kterými se člověk obvykle takto setká totiž nepůsobí nijak depresivně, tak, aby člověka rozplakala. Psali ji dva mladí lidé a je psaná pro mladé, což je skupina, kterou duševní nemoc nejčastěji postihuje. To je zřejmé už z neobyčejně pestrého a moderního grafického zpracování. Ilustrace Liamren13 propůjčují knize komiksový šmrnc a člověka s duševním onemocněním zobrazují tak, že se s ním čtenář bude rád identifikovat. Nejen tím, ale i lehkým a místy vtipným zpracováním života s duševní nemocí, kniha působí proti sebestigmatizaci, tedy proti tomu, aby se člověk styděl za to, že něčím takovým prochází. Dokonce i seznamy příznaků a doporučení jsou zpracovány přitažlivým způsobem a to specifickým výběrem odrážek. Jako odrážky byla zvolena barevná srdíčka, což dává seznamům – například varovným příznakům deprese – ironický podtón a zároveň vede k lepšímu přijetí toho, že člověk třeba aktuálně nějaké takové příznaky má. Z textu i grafiky čiší odvaha ztvárnit těžká a tabuizovaná témata humorně a neotřele, takže nakonec člověk, který si knihu přečte, může snad i konstatovat, že je rád členem komunity takto drsných, cool a odvážných lidí s duševním onemocněním.