Texty ze srpna 2021 – I.

21.8.2021

Schizofrenie duševní stav je totálním zraněním mého já s dopadem na celej můj stav, tedy to co vše opravdu jsem. A je to velmi bolestivé na všech úrovních mého já, ale dá se to léčit, i když to někdy trvá pár let, než přijde první úspěch. Ale vytrvat, to se hodně cení. A člověk, když při něm stojí štěstí, tak se může opravdu vyléčit. A to co ho léčí, tak to může býti mnohé, včetně spirituální léčby a cvičení nejlépe pravidelného typu, tedy opakováním. Atd… U mě se poslední dobou střídá zdraví se schizofrenními záchvaty, které vždy stojí před návratem, tedy relapsem dlouhodobějšího onemocnění. A vždy i za pomocí léků jej dokážu zastavit. Tento záchvat trvá 2 až 3 hodiny a pak mám zase zdravou epizodu ve svém životě. Ale co stojí za tím, že se psychóza vrací? Že by byl nevratně poškozen na fyzické úrovni mozek a proto zdraví nevydrží déle než týden? A nebo to je projev genetiky, či nějakého traumatu, které se vždy po nějaké době znovu otevře a způsobí minimálně kratší bolest, tedy záchvat? Či změna dopamino – serotoninového systému, který když se spustí, tak je ho moc a já to bohužel prožívám jako záchvat? Sázel bych na to nestabilní dopamino-serotoninové prostředí, tedy na úrovni fyziky, která se projevuje silnou duševní bolestí a má dopad i na fyziku člověka, tady přímo mozku. A tak cílem léčby by mělo být odstranění změny pohybu a množství vylučovaného dopaminu a serotoninu a jeho přechod na konzistentní, tedy stálou a stabilní hladinu mozku, tedy organismu, tedy” já”. Vždy když přijde zlom, tedy záchvat, tak se mně udělá zle, mám obavu o život, neuvěřitelné život ohrožující myšlenky a jsem jakoby v trysku. Po odeznění se vše vrací do rovnováhy a bolest mizí. Ale co spustí ten záchvat, že prakticky zničehonic se udělá člověku blbě a připadá si, že jde na smrt? Realitou jsou na fyzické úrovni různé hladiny dopaminu a serotoninu a ty stojí jako primární či sekundární projev na poli existence samé. Zkrátka když je toho moc, tak to bolí. Ale hlavním spouštěčem je podle mne život ohrožující stav, např. myšlenka, či myšlenky, tedy výplod práce ducha svého, v tomto případě mého. A jeho předobrazem na fyzické rovině bytí je právě mozek. Ale zasažen je celý organismus, ve všem co jest, tedy i to duchovní v nás např. A je třeba nepodceňovat ani genetiku, ani citovost a vulnerabilitu, tedy citlivost jedince atd… Zkrátka člověk si musí také aspoň trošku poradit i sám a nenechat všechnu práci na lékaři a lécích, i když i ty pomáhají, o tom žádná. Ale jedním ze základů je nekonzistentní duševní rovnováha, kdy člověk lavíruje mezi zdravím a nemocí. Ale je to stále lepší než dlouhodobý a téměř trvalý nemocný stav, kdy člověk zdravé dny prostě nemá. Ale nevzdat to, na to je potřeba i silného ducha a postupně ukrajovat z problémů, které člověka tíží třeba i léta, nakonec se dopracovat do pozice, kdy i relapsy spouštějící se prvotním záchvatem budou ničeny už v zárodku jejich vzniku a nakonec zůstane tzv. “čistý stůl”, tedy kompletní zdraví a psychóza bude poražena a vymizí že života nemocného. Toť moje vize, nakolik správná, ukáže až čas. A tak nepanikařit, jednou se to povede. Toť moje víra. Amen. Jimi.

15.8.2021

Když duše znovu ožívá “tělo”, i to fyzické. Tak snad jsem blíže pochopení tajemství života např. Ježíše Krista a snad i několika dalších opětovně žijících, včetně Buddhy. A co na to bůh? Snad se mu uleví, že konečně někdo ví, co je smrt a jak si s ní poradit, či objasnit jako novou realitu jedince, který svoji cestou došel až k tomuto cíli, tedy realitě a naučil se i používat princip podle svého. A pak že je smrt konečná, tedy ta hmotná i nehmotná i jiná, ale základem svá, i když různá a nabízející pestrou škálu využití tohoto fenoménu i v individuálním životě, nejenom obecném. A tak trénovat vstání z mrtvého, aby byl člověk připraven vstáti ze smrti pokaždé, kdy to bude třeba, jako první cvičení, které jsem vybral sám od sebe. Teda to je moje rozhodnutí a časem snad přibudou další úkoly týkající se smrtí a samozřejmě i zrození, živého i jeho děj, ať už statického, či dynamického, či jiného, tedy obohacující realitu jedince, tedy v tomto případě mě, tedy mého já, tedy co vše ve skutečnosti jsem a snad i budu. A tak dneska mám fakt šťastný den, jeden z nejkrásnějších v životě, tedy existence mé a snad tento text bude užitečný i druhým. Uvidíme. A já věřím, že ano. Se smrtí je to jako s gravitací a nejenom ona je tou magickou sílou, která nás pouta k planetě zemi, ale mít “pevnou půdu pod nohama”, je určitě krásný pocit. Ale i případný let je též skvostné povahy umu, tedy jedné z mnoha existencí “světa samého”, co jich život nabízí. A jsou možné varianty na mnohou existenci bytí samého, či úplně nové postupy, řády, tedy vize i všeobecného typu existujícího. Tedy že vývoj, tedy evoluci nezastavíš. O tom žádná. I tu individuální, i tu kolektivní i další, co jich ” svět” potkal a ještě potká, budoucnost planety země, tedy našeho světa, potažmo vesmíru má svůj kolorit a vše podléhá vzájemným vazbám, ať už symbiotických, či potravinových, či rodinných. Atd…, či oživujících, dávající život po hrstech. A všude kolem nás, a tedy i my, je spousta plodných sil, které tvoří realitu a příkladem můžou být např. sopky, či pevniny, nebo oceány, potažmo celé planety. “Universum” je užitečné, krásné, pravdivé, věčné, majíce miliony odstínů svých ” barev”, kterými se to nejen hemží , ale i realizuje v každodenní realitu, či ” vůni” světa, tedy života, tedy existence a skrze smrt, tedy skon vede to současné k tomu budoucímu. A nejenom to. Vše podléhá např. lásce a nejenom té boží, či partnerské a kdo nemiluje, jako by nebyl. Tomu věřím. Láska, dar to nebes nejen člověku, přichází z nenadání a dává životu, či existenci sílu žít a naplňuje ho smyslem živého, tedy existujícího, který je další absolutní vůli existence a chutná např. po jahodách, či tak nějak. A tak muž a žena, bůh a svět, rodina kamarádi, lidstvo jako celek, příroda, budoucnost, to vše a mnoho dalšího je ve stavu lásky atd… A tedy alespoň někdy to takto funguje a je zodpovědné jenom pravdě a samotné lásce a existenci a bohu a funguje to nezištně a s respektem v druhé, či nové, tedy i budoucí. Toť jeden ze zákonů všeho. Včetně individuality. A tak si popřejme dobrý let a žijme, Jimi. Amen.

11.8.2021

Jako vodník na rybách, tedy dušičkách svého já, které tak miluje. A smrt se ukáže, a nebo zmizí v okolí a v tu se objeví život jako např. nové zrození a s ním i bůh trylky pěje a zase se něco nového děje. A tak to má být a tak to mám rád. Tot‘ jeden ze zákonů planety země, včetně jejího specifika. Toť i kouzlo planety země a nejenom jí. A třikrát jí křičet sláva a mluvit o štěstí, že jsme ji na pouti životem potkaly. A nejenom ji. A dalo by se říci, že minulý život je důkazem přítomnosti, tedy toho tady a teď? A možnou vizí budoucího? Myslím si, že ano a to v obou případech. Ale ne vždy je život takto propojen. Také jsou možné i jiné směry, tedy varianty a až přítomnost rozhodne o prožitku žití, tedy života či osudu jedince, o tom jak naplní svůj i dlouhodobý děj. A nemusí to vždycky skončit běsem či pohromou, ale radostí a štěstím že životního naplnění. A tak to má ideálně být. A to samé platí i pro kolektivní náš život, tedy osud z pohledu celku. Ale vždy záleží na jedinci, jak bude reagovat a jak přijme svůj osud za svůj i v přítomném okamžiku prožití sama sebe i toho, co se kolem něj děje. A také je důležité, jak cítí a je vyrovnán se svým okolím, tedy i bohy, jako i klasické postavy či principy existence samé, tedy vyšší síly i ty stvořitelské. Existence, potažmo život, je všude kolem nás. A stále se rodí nové, aby i skrze smrt a zrození ochutnalo život, tedy existenci a získalo s ní neopakovatelnou zkušenost, kdy musí věřit ve vyšší princip kolektivního já včetně reálné přírody v existenci vesmíru a toho, že bude vždy dost potravy a životního prostoru teoreticky pro každého. Ale bohužel smrt či zánik se nevyhýbá ničemu, ani nikomu. Někdo zemře dříve, někdo později. Toť zákon existence zde na zemi, tedy týkajícího se toho hmotného, tedy fyzického a potažmo v celém vesmíru a bývá to označováno jako “boj o život”. Toť realita, tedy pravda, co se týče tohoto jevu v nás i v našem okolí. A boj to není rozhodně jednoduchý, dalo by se říci, že může být některými jedinci až přímo sofistikovaný, tedy důmyslný. A dovedený až do dokonalosti, jak přežít a nejen to. Ale jak být též užitečný i vyššímu celku a to nejen člověku, ale prakticky všemu, čeho se svým údělem dotýká. A zde platí, že to není rozhodně zadarmo, ale je to úsilí plně dřiny a odříkání a příkladem může být např. objev meditace, či víry nejenom v sebe, ale i v okolí a to i v to nehmotné, či co není jen tak vidět a cítit atd…. Universum je základem nekonečné a to i v podstatě jedincově, tedy nějakou jeho částí. Toť víra má, tedy na opakující se existenci a za základní zákony universa a potažmo všehomíra, které jako sloupy drží věčnost na pevných nohou. A tak to má být a snad i je. Toť víra má. Amen. Jimi.