Zatímco čteš tyto řádky, pomalu scházíš na scestí. Myslel bys, že teď se budou dít hrozné věci, ale není to tak úplně pravda. Toto scestí, na kterém my už tak dlouho žijeme, je spíše dobrodružstvím než chybou. Je to objevování nevyšlapaných cest, po kterých šel jen málokterý. Tvoříme komunitu lidí, kteří jsou ve společnosti v menšině, zvlášť když začneme hlásat, že duševní nemoc je jen epizoda stejně jako život sám. Web, na kterém společně pracujeme, jsme nazvali Off the road (Na scestí), podle Kerouacova románu On the road (Na cestě). Necestujeme sice napříč Spojenými státy, ale cestujeme někde uvnitř klikatě napříč životem.
CZ
Myslím, že to bylo na jaře v roce 2011. Dělal jsem tehdy pro časopis Esprit rozhovor s primářem gerontologického oddělení jedné moravské psychiatrické léčebny. Zeptal jsem se ho na možnosti reformy psychiatrických léčeben a rozvoj komunitní péče. Odpověděl skepticky: „nevidím peníze a nevidím lidi.“ O rok později ministerstvo zdravotnictví přiznalo, že psychiatrická péče u nás byla dlouhodobě […]
Kdyby mi tento příběh někdo vyprávěl, asi bych mu nevěřila. Zní dost šíleně a málo pravděpodobně, ale přesto se mi stal. Ocitla jsem se na křižovatce dvou světů. To poslední, co jsem slyšela, bylo šílené troubení. Poslední, co jsem uviděla, byl náklaďák ve zpětném zrcátku, který se k nám blížil obrovskou rychlostí. Pak už se jen […]
Četla jsem a slyšela o více případech, kdy po úrazu mozku člověk ztratil paměť, ale nikde jsem se nedočetla, jak se paměť vrací. Co člověk prožívá? Co mu pomáhá? Ani v žádné knize jsem nic nenašla, závěrečné zkoušky z neurologie na vyšší odborné škole se touto otázkou také nezaobíraly, a následná práce na neurologickém oddělení mi také […]
Do rukou se mi dostala už deset let stará kniha o slyšení hlasů a vzhledem k tomu, že jsem se se slyšením hlasů sám dlouho potýkal, neváhal jsem, a pustil se do jejího čtení. Začátek vypadal slibně – dozvěděl jsem se o tom, jak psychiatr Marius Romme nalezl v Holandsku 450 slyšitelů hlasů, z nichž 150 nemělo s hlasy […]
Vraceli jsme se s Káťou z jedné varšavské zahradní restaurace a míjeli rušnou dopravní spojku. Nebylo téměř slyšet vlastního slova a já z legrace zazpíval nahlas jméno řeckého řečníka, který si kladl kameny do úst, aby přeřval příboj vln. Hérostratos! A pak jsem si uvědomil, že se tento mládenec v dějinách vyznamenal poněkud odlišným způsobem. Zapálil Afroditin chrám v Efesu […]
Slyšel jsem, jak mi v hlavě bije srdce. Ale to bylo ještě na začátku, než se ozvali. Než si mě prověřili. Pak už to bylo mnohem lepší… Když mi Katka říkala, ať se vyléčím, nechtěl jsem jí naslouchat. Mám doma hadrového panáčka, jmenuje se Emil. Ten mi pomáhá. Protože pomalu se táhnout ven je jako táhnout […]